Proč zrovna Bali?

Osobně musím říct, že jihovýchodní Asie se mi opravdu líbí a je to zřejmě můj nejoblíbenější kout světa, kam jezdívám za dovolenou a relaxací. Pravda, není to zrovna za rohem a Bali je poměrně daleko. Je třeba počítat s tím, že cesta od domu k domu, resp. k hotelu zabere nějakých cca 30 hodin a většinou se neobejdete bez dvou přestupů, z nichž jeden je téměř vždy v Hong Kongu. Mimochodem doporučuji si ideálně při návratu nakombinovat lety tak, abyste měli Hong Kong buď s přespáním anebo alespoň na celý den, protože tato megalopole stojí opravdu za návštěvu.

Ale to jsem odbočil od samotného Bali. Možná někoho napadne, proč je vlastně Bali tak turisticky oblíbené. Vždyť Indonésie má tisíce ostrovů (17 508 ostrovů přesně) a určitě každý z nich má turistům co nabídnout. Bali je ovšem v něčem výjimečné – zatímco drtivá většina Indonésanů vyznává islám, Balijci praktikují hinduismus. Je ovšem natolik specifický a odlišný od hinduismu např. v Indii, že se dnes uvádí jako samostatná větev hinduismu. Proč je ale náboženství tak důležité a čím turisty láká? Balijský hinduismus je totiž opravdu unikátní a ovlivňuje každého jednoho Balijce od narození do smrti. Je to spíš životní styl než jen náboženství. Díky tomu zažívají turisté na Bali věci jinde nevídané. Ale o náboženství později. Kromě náboženství nabízí Bali nádhernou přírodu, krásné pláže a zejména úžasnou povahu Balijců. I když jsem navštívil nejednu zemi, marně vzpomínám, kde by byli místní lidé tak otevření, přátelští a usměvaví.

Bohužel ani tomuto exotickému ráji se nevyhnula vlna islamistického terorismu – ve jménu „mírumilovného“ Alláha tu v roce 2001 spáchali muslimové teroristický útok, při kterém zahynulo přes 200 lidí, zejména turistů. Toto stigma ze sebe Bali již pomalu smylo. Ale navzdory tomu, jak jsou Balijci mírumilovní, nevidí muslimy na svém ostrově rádi a mluví o nich velmi negativně. Smutnou pravdou zůstává, že za vidinou snadných výdělků z turistiky se na Bali valí stále větší množství muslimů z ostatních indonéských ostrovů a s odstupem několika let můžu říct, že počet mešit na Bali narůstá. Držím Balijcům palce, aby si uchránili svůj životní styl a tradice.

Kdy na Bali vyrazit
a na jak dlouho?

Pro české turisty toužící po exotických dovolených hlavně v zimě mám celkem špatnou zprávu. Ideální doba k návštěvě je prakticky shodná s letními měsíci v ČR. Top sezóna začíná v červnu a končí v září. Květnem nic nezkazíte, ostatními měsíci koneckonců také ne. Bali můžete navštívit po celý rok. Nicméně musíte počítat s častými dešti, bouřkami a vysokou vzdušnou vlhkostí.

Na jak dlouho na Bali jet? Samozřejmě můžu říct, že na co nejdéle :) Hodně záleží na tom, co od Bali očekáváte. Pokud chcete 5* resort a pouze lenošit na pláži a nehnout se z hotelu, tak 14 dnů bohatě stačí. Ale to koneckonců můžete dělat třeba někde v Řecku a nemusíte létat za dovolenou na druhý konec světa. Pokud chcete Bali alespoň trochu poznat a zároveň si i trochu užít relax, pak je 14 dnů minimum.

Zatoužíte-li navštívit i některé další ostrovy, pak si vyhraďte minimálně 3 týdny. A že je co navštěvovat. Naštěstí je letecká doprava mezi ostrovy jednak častá, jednak poměrně levná. Stačí prostě dojet ráno na letiště, vybrat si nejbližší let třeba na Jávu a za chvilku letíte. Z nejbližších zajímavostí bych třeba doporučil Yogyakartu s chrámy Borobudur a Prambanan. Mimochodem připravte se, že zejména na Borobuduru se budete cítit jako celebrita. Domorodcům přináší štěstí, když se můžou na Borobuduru vyfotit s bělochem. A protože je Jáva turisticky přeci jen výrazně méně exponovaná než Bali, je po běloších sháňka. Z dalších blízkých cílů je dobré zmínit Komodské ostrovy, které obývají varani komodští. Někteří dorůstají bez problémů 3–4 metrů, jsou velmi rychlí a když je potkáte v džungli, je ve vás malá dušička. Zvlášť když vám průvodce dělá místní ranař, kterému je něco mezi šedesátkou a smrtí, měří 150cm, váží tak 45 kg a v ruce má takový pidi klacík, kterým by prý v případě napadení píchnul to několikametrákové hovado s hubou plnou jedu a bakterií do oka. No je to prostě dobrodružství.

Každopádně stojí Komodské ostrovy za návštěvu a je už celkem jedno, zda pojedete na Komodo nebo Rincu, nějakého toho varana určitě uvidíte. Většinou se cestuje na Komodské ostrovy přes Flores. Ten je jako jeden z mála ostrovů Indonésie křesťanský a turistika tam nedorazila téměř vůbec. Navíc hned vedle Bali je ostrov Lombok. Ten je známý hlavně z pohlednic, kterým dominuje nádherná sopka uprostřed kráteru další sopky. Tohle je jedno z míst, které jsem jako krajinář dost obrečel a třeba si někdy na stará kolena na Lombok za touto kompozicí zaletím :)

Kam jet a čemu se naopak vyhnout…

Hned v úvodu této kapitoly ještě jednou zdůrazním, že jde jen o můj subjektivní názor. Na Bali totiž můžete jet s baťohem za pár korun, na druhou stranu si můžete pronajmout soukromou vilu, kde jedna noc stojí v českých korunách 6ti místnou cifru. Můžete celou dobu cestovat nebo jen odpočívat na pláži nebo jen surfovat, možností je plno. Já pokaždé zvolil zlatou střední cestu (tedy alespoň pro mě) – ubytování a relax v relativním luxusu spojený s projížděním ostrova či okolních ostrovů, avšak s co nejvyšší mírou poznávání života domorodců.

Pokud vás tato varianta oslovuje, pak si rovnou zakažte lokality Kuta, Legian a Seminyak. Tato tři letoviska, kdysi malé vesničky, se rozrostla v jeden velký komplex plný turistů přizpůsobený hlavně návštěvníkům z Austrálie. Jestli tedy někoho láká navštívit balijský Starbucks, místo tradičního jídla si dát večeři v KFC anebo v restauraci zakousnout hamburger a zapít to australským pivem, tak prosím. Pro mě byla ale krátká návštěva této lokality jako noční můra. Osobně můžu doporučit Jimbaran. Tato zátoka nabízí poměrně dost ubytování v 5* hotelích a nádhernou 8km pláž, stačí ale vyjít z hotelu na ulici a už jste mezi místními. Jimbaran má několik dalších výhod – samotná vesnice je relativně velká, tím pádem nabízí večer opravdu téměř bezpočet možností, kde se najíst. Samoobsluhy jsou na každém kroku a svým sortimentem si nic nezadají s našimi obchody. Na letiště je to jen pár kilometrů, což má velkou výhodu, pokud chcete z Bali poznávat okolní ostrovy. Nemusíte se ale bát, že by vás na pláži letedla rušila, to v žádném případě. A hlavně – na konci jimbaranské pláže je rybí trh, kam ve dne v noci přiváží rybáři čerstvé ryby. Stačí tam zajít, vybrat si ryby a dojít na místní gril. O tom ale až později. Velkým plusem je také široký výběr masážních salónů, kde pořídíte masáž za zlomek ceny oproti Čechám. Balijky jsou navíc vyhlášené masérky. Ale je dobré si na večer masáž rezervovat, protože zájem o masáže je mezi turisty značný. A nemusíte se bát, masážní salóny jsou opravdu na slušné úrovni, jsou na hlavní třídě, čisté a klimatizované.

To ale neznamená, že Jimbaran je jediným místem, kde můžete trávit dovolenou. To rozhodně ne. Plno letovisek najdete dál na východě, severovýchodě a na samém severu ostrova. Ať už je to Candi Dasa, Amed, Tulamben či Lovina. Část z nich má pláže s černým sopečným pískem a nabízejí stejně krásné moře jako jinde na ostrově. Některé jsou ale opravdu vhodné jen pro „velmi odpočinkovou“ dovolenou, jinými slovy to jsou docela díry, kde večer dávají lišky dobrou noc. Každopádně platí, že ubytování na Bali seženete vždycky. Takže plánování cesty po ostrově je poměrně snadné – prostě jedete a kam dojedete, tam si něco najdete. Cenu můžete zkusit usmlouvat, většinou budete úspěšní. Pokud už postupem času odhadnete, co jste schopní za den ujet, můžete si bookovat ubytování dopředu např. na booking.com nebo přes tripadvisor.com. Často platí, že přes tyto servery seženete ubytování za nejlepší cenu, tedy za podstatně lepší, než budete schopni na místě usmlouvat.

Jak se na ostrově dopravovat z místa na místo

Na první pohled se vám bude zdát, koneckonců jako kdekoliv jinde v jihovýchodní Asii, že doprava na Bali je prostě jeden velký chaos. Na silnici se absolutně nic nerespektuje. V jednom pruhu tak jede kromě auta plno motorek, když se vedle sebe vlezou dvě auta, tak proč ne, jeden pruh pro jedno auto je přece zbytečný luxus, sem tam nějaká ta pojízdná prodejnička, do toho pobíhají psi, přechází nebo spíš přebíhají lidi, každý odbočuje a najíždí, jak se mu zachce, hlavně když se troubí. Pravda, proti Indii je to balzám na nervy, ale pro Evropana je to velmi neobvyklé.

Přiznám se, že ani nevím, jestli na Bali funguje nějaká místní doprava. Vzhledem k tomu, že je to malý ostrov a motorku tam má i každé dítě, není asi velká potřeba místních nějakou hromadnou dopravu řešit. Většina turistů, která chce ostrov procestovat, to řeší pronájmem „taxikáře“. Prostě stačí najít taxikáře, co umí anglicky víc než jen „taxi sir“, domluvit s ním cenu a nechat se vozit. Je to spolehlivý způsob, jak poznávat krásy ostrova. Nicméně ceny stoupají i na Bali a podle mých informací už v letošní sezóně běžně zaplatíte 1000–1500,– Kč za den, před pár lety to bylo sotva 600,– Kč. Další možností je půjčit si nějakou tu motorku, kterou seženete velmi levně. A nakonec si můžete půjčit auto a řídit vy sami. Osobně jsem vyzkoušel oba způsoby s autem, tedy jak pronájem taxikáře, tak pronájem pouze auta. Sice jsem letos s půjčením auta trochu váhal, ale na druhou stranu jsem si řekl, že můj léty pilovaný styl řízení „na Pražáka“ bych mohl na Bali skvěle uplatnit. Takže slovo dalo slovo a už jsme hledali nějaké to místní fáro.

S tím nám pomohl Filip (filipkemeny@gmail.com). Jeho služby můžeme vřele doporučit. Filip žije na Bali už několik let, umí jazyk, průvodcuje a zajišťuje i půjčení aut a motorek. Totiž pokud půjdete do nějaké místní půjčovny a budete hledat jen podle ceny, může se vám snadno stát, že po vrácení auta budou v půjčovně nacházet „nové“ odřeniny na laku, budou po vás chtít doplatky atd. Proto jsme radši vsadili na půjčení přes Filipa, které vyjde o pár korun dráž, ale zase má člověk klid. Nemusíte si auto fotit, hledat každý škrábanec a s někým se dohadovat. Filip za námi ochotně dojel do hotelu, dal nám i zajímavé tipy na lokality, které jsme ještě neznali, a vše s autem zařídil. Klaplo to dle dohody, auto nám přivezl Balijec do hotelu, po našem návratu si ho vyzvedl a vyřízeno. Jinak přes Filipa vyjde pronájem auta na jeden den na 400,– Kč a benzín je na Bali levný. Pokud tedy neumíte anglicky nebo chcete půjčit auto/motorku, obraťte se s klidem na Filipa.

Ježdění po ostrově je samo o sobě velkým zážitkem. Už jen vyjet z hotelu na hlavní silnici byl celkem problém. Několik minut jsme se jen zoufale dívali doleva a doprava, vyhozený blinkr, ale to bylo každému jedno. Z obou stran nekončící kolony aut a motorek. Nakonec jsme na to přišli a začali jezdit jako místní – prostě zatroubíte, aby ostatní věděli, že jedete, a vyrazíte. Domorodci přibrzdí, nikdo vám nenadává, pohoda. Po několika kilometrech nervozity (zvlášť po tom, co vás neustále někdo předjíždí zleva i zprava, jede do protisměru či chaoticky mění směr) zjišťujete, že řídit na Bali je příjemnější než v Praze. Ten zdánlivý totální chaos má vlastně svoje pevně daná pravidla – zatroubíte, tedy jedete, a ostatní vás pustí. Každý dává pozor kolem sebe a ve finále zjistíte, že za celé 2–3 týdny neuvidíte na silnici jedinou bouračku. Výjimkou budou jen turisti, kterým podklouzne motorka v zatáčce.

Při pohledu na mapu ostrova si nejspíš řeknete, že ho projedete celý křížem krážem. Vždyť to není žádný obr. Nesmíte ale zapomínat, že průměrná rychlost v Čechách a na Bali se trošku liší. Hlavní silnice jsou sice v překvapivě dobrém stavu, ale jsou úzké a klikaté. Navíc se po celém ostrově hrkavě plouží malé náklaďáky. Solí to slušných 20–30 km/h a předjet je není zrovna jednoduché, i když jste už ostřílený balijský řidič. Takže když jsme v Candi Dase v hotelu řekli, že pojedeme druhý den do Loviny na druhé straně ostrova, tak se nás personál ptal, kolik dnů jsme si na to vyhradili. Poté, co jsme jim řekli, že to hodláme dát za jeden den, kroutili nechápavě hlavou, a to je to pouhých cca 120km (popravdě je to opravdu asi maximum, co se dá za jeden den ujet). Takže si neplánujte příliš dlouhé trasy, všude po cestě je spousta zajímavostí, ujet 60 km za den s několika návštěvami chrámů, tržišť apod. je až až. Pokud nehodláte celou dovolenou na Bali strávit projížděním ostrova, pak se zřejmě nedostanete do jeho západní části. Tu z velké části zabírá národní park s mnoha horami a pohořími. O této části ostrova vám bohužel nic neprozradím, protože jsem se tam nikdy nedostal.

Jaké jsou na Bali ceny a kde se najíst?

Pro Evropany je Indonésie cenovým rájem, a to dokonce i pro české turisty. Bali patří pravda k jedněm z nejdražších, ale i tak jsou ceny v porovnání s ČR poměrně směšné. Co to znamená? Že pokud se nebojíte jíst s místními, dokážete večeři pořídit v klidu za ani ne 20,– Kč. Za tuto cenu dostanete např. slušnou porci zeleniny, masa a rýže. Konkrétně se jedná o populární „*cap cay*“. K tomu ještě pořídíte homemade ledový čaj, ten stojí na ulici sám o sobě kolem 4,– Kč. Co to ale znamená „jíst s místními“? Bali je typické tím, že domorodci doma prakticky nevaří a pokud ano, je to výsadou jen těch opravdu bohatých Balijců. Běžní domorodci jí na ulici. Nečekejte ale žádné extra restaurace. Nejtypičtějším místem, kde seženete jídlo, je warung. Toto slovo má víc významů, ale nejběžněji se používá pro označení malých pojízdných „restaurací“ na kolečkách, kterých je na Bali plno. Prostě jdete po ulici a v jednom warungu dělají nasi goreng (smažená rýže), jinde zase něco s nudlemi, někde dělají kuřecí špízy atd. Obecně platí, že maso je pro Balijce celkem drahé. Základem stravy domorodců je tak rýže, nudle a zelenina. Ani ryby nepatří pro místní právě k nejlevnějším. Takže pokud máte napjatý rozpočet, zastavte se u warungu, jídlo si sice sníte na nějaké plastové židličce, ale většinou si pochutnáte. Samozřejmě se všude na Bali smlouvá, takže ze začátku vás možná i jídlo ve warungu přijde dráž, ale brzy zjistíte, co a kolik stojí.

Jestli vám jezení přímo na ulici nevyhovuje, můžete zkusit luxusnější verzi warungu, což jsou menší zděné restaurace s plastovými stolky, větráky, jídelními lístky atd. Když se budete chtít hodně přecpat a dáte si předkrm, klidně i dva, a hlavní jídlo s pitím, nebude vás to většinou stát víc jak 80–100,– Kč. A pokud vám ani tato verze warungů nevyhovuje, můžete zkusit restaurace pro turisty. Tam jsou samozřejmě ceny nejvyšší.

Jídlo ve warunzích je pro nás bezpečné. Málokdy se setkáte na Bali s nějakými střevními problémy. Ideální je jíst ve warunzích, kde je hodně místních. Je to jednak záruka kvality jídla, jednak záruka toho, že se jídla rychle točí a nic se tam neválí půl dne. Jen pozor na pití – led i domácí čaje jsou z místní nebalené vody a s tou se Evropané moc nekamarádí. Postupem času si zvyknete, ale zase platí – když se to ve warungu „hýbe“, bude i voda čerstvá a nic vám neudělá. Jestli ale chcete mít 100% jistotu, tak si kupte balenou vodu.

Už v úvodu jsem zmínil, že je na konci jimbaranské pláže rybí trh. Prakticky nonstop tam rybáři přiváží čerstvé úlovky. Jen sledovat je při práci je samo o sobě zajímavé. Totiž žádné velké rybářské lodi, ale jen malé čluny, na které nosí velké kvádry ledu a vyráží za lovem. V noci pak jejich loďky svítí na horizontu jako velké světlušky. Snad jen dámám doporučím, aby šly na trh pokud možno trochu víc oblečené. Rybáři jsou většinou muslimové z Jávy a na ženy v plavkách dělají kdejaké primitivní posunky. Jinak je ale rybí trh opravdu jedná velká atrakce. Když se dostatečně vynadíváte, stačí zajít k blízkému krytému tržišti. Tam jsou v bednách s ledem prodávány čerstvé ryby, krevety, sépie…stačí si jen vybrat. Luxusní jsou např. filety z mečouna, kilo stojí ani ne 100,– Kč. Hned vedle tržiště je warung očividně oblíbený mezi místními. Tam se stačí domluvit, na kdy vám mají ryby ugrilovat. Strčí je do lednice a v dohodnutý čas už na vás čekají.

Ceny jsou na Bali opravdu mírné a základní potraviny jsou levnější než u nás. Výjimkou je pochopitelně zboží z dovozu. Všude je také plno tržišť s ovocem a zeleninou. Ceny jsou opět smluvní, ale i když jste nešikovní smlouvači, příliš neutratíte. Např. kilo mého oblíbeného mangisu dokážete pořídit za nějakých 19,– Kč. Milovníci banánů si přijdou také na své. Všude je jich k sehnání plno druhů, a to včetně banánových chipsů, opět za pár korun. Čili ani s nízkým rozpočtem se nemusíte bát, že byste na Bali hladověli.

Balijský Hinduismus

Náboženství na Bali není jen otázkou „cesty do kostela a pomodlení“, jak jsme na to zvyklí v křesťanských zemích. Balijský hinduismus je prostě cesta životem. Tomu odpovídá v první řadě počet chrámů. Je těžko odhadnutelné, kolik tisíc chrámů na Bali vlastně je. Totiž kromě nejznámějších a největších chrámových komplexů existují chrámy historické-staré několik set let, jiné jsou zcela nové, některé jsou královské, další „obecní“ sloužící jedné komunitě. Ale nejen to. Téměř každá rodina si uvnitř svého domu či zahrady staví svůj vlastní chrám, větší či menší. Ve finále tedy zjistíte, že chrámy jsou na Bali opravdu všude a jejich počty jdou do desítek tisíc.

Kromě všudypřítomných chrámů se balijské náboženství projevuje i prakticky nekončícím obětováním bohům. To má nejrůznější formy. Nejběžnější jsou malé košíčky, které obsahují zapálenou vonnou tyčinku a pak v podstatě co dům dal od rýže, přes různé druhy ovoce, pití atd. Takovéto obětiny najdete na chodníku, na lodích, na pláži, v autech. Jeden taxikář měl obětiny dokonce nejen uvnitř auta, ale také v motoru. Divím se, že mu auto neshořelo. Tyto nejmenší obětiny jsou pro Bali typické, stejně jako vůně zapálených tyčinek. Bohužel mají tyto obětiny a fatální nedostatek odpadkových košů v městech a vesnicích jeden nepříjemný aspekt – potkany. Kdo nemá tyto hlodavce rád (jako například já), užije si jich bohužel dostatek. Ale to je opravdu jediný negativní rys balijského způsobu uctívání bohů.

Obětiny pro bohy jsou ale také podstatně větší než jen malé košíčky. Už samo obětování může mít nejrůznější formy. Jednou z nejzajímavějších je, když se celá komunita vypraví ve slavnostním oblečení v počtu několika desítek osob a za doprovodu hudebních nástrojů na pláž, aby uctili bohy odpovědné za vodní živly. Celý rituál trvá několik desítek minut a končí tím, že několik domorodců sedne na loďku, odjede na moře a tam předává bohům dary.

Neméně zajímavé je zažít chrámový ceremoniál. Je to velká událost pro celou vesnici. Po dobu několika dnů navštěvují všichni z vesnice chrám a připravují ho. Co to znamená? Instalují výzdobu, chystají dary (opravdu ve velkém), do chrámu se nosí kila a kila jídla coby obětiny pro bohy. Už jen takové přípravy mají neskutečnou atmosféru. Navíc máte možnost se jich zúčastnit, resp. je sledovat. Prostě se stačí zeptat. Každá vesnice pořádá ceremoniál v jiný den, resp. minimálně různé oblasti mají odlišná data. Takže pokud chcete něco podobného zažít, zeptejte se místních, kdy a kde se bude takový ceremoniál odehrávat. Určitě nebudete litovat.

Chrámy na Bali

Které chrámy navštívit? To je opravdu těžká otázka právě proto, že je chrámů na Bali tolik a každý jeden je unikát. Doporučuji pořídit si v první řadě dobrého knižního průvodce. Jako nejlepší se mi, a to nejen pro Bali, jeví anglicky psaný průvodce z nakladatelství DK Eyewitness Travel. Tam je každý jednotlivý region Bali podrobně popsán a zmíněny chrámy nejen známé a turisty přeplněné, ale zejména ty neznámé. Často jsou daleko hezčí a jste tam sami.

Nemá příliš cenu, abych zde vypisoval ty nejznámější chrámy, protože každý internetový vyhledávač vyhodí cca 8–10 nejznámějších balijských chrámů. Já bych osobně ale předem varoval před největším komplexem s názvem Pura Besakih. Jednou jsem tam návštěvu absolvoval a to bohatě stačilo. Tento jinak krásný chrámový komplex obsadil doslova gang místních, kteří jsou pověstnou výjimkou z pravidla o jinak velmi slušných, milých a přátelských domorodcích. Cílem gangu je turisty nestoudně oškubat a mají na to léty vypracované metody. Nutí vás darovat neskutečné sumy na provoz chrámu, tlačí na vás, abyste si najali nevídaně drahého průvodce-mnicha, bez jehož přítomnosti se údajně nedostanete na ta nejlepší místa, na několika místech chrámového komplexu požadují kupování nových a předražených vstupenek atd. Chce to velkou rezistenci, kterou má z turistů málokdo, navíc se připravte, že kromě vás bude v Besakihu ještě tak 15 autobusů Číňanů. Malá odbočka – ukazuje se, jak jde ekonomika Číny nahoru. Zatímco před pár lety nebyl na Bali téměř žádný Číňan, dnes na Bali jako turisté jednoznačně dominují, což potvrzují i místní. Čínské cestovky valí na Bali nekonečné proudy turistů. Bohužel se jedná o velké skupiny, většina z nich je totálně neomalená, nevychovaná a uřvaná. Osobně musím říct, že Číňany po poslední návštěvě Bali nemusím vidět několik let.

Kromě Pura Besakih neuděláte na Bali s jinými chrámy chybu. Pravda, někde budete s davem turistů, někde budete úplně sami. Jako nejlepší způsob se nám osvědčilo prostě jet vesnicemi a když jsme viděli pěkný chrám, zastavili jsme a většinou jsme se i dostali dovnitř. Často se nám věnoval místní mniši. Umí velmi slušně anglicky a ochotně s vámi budou klidně hodinu rozprávět o chrámu, náboženství, životě na Bali. A nic za to nečekají. Nicméně je dobrým zvykem a někdy můžete být i decentně požádáni, zda byste něco nepřidali na provoz chrámu. Ten je prakticky celý hrazen z peněz místních věřících. Nemusíte se bát, nejedná se o velké sumy. Běžně se daruje cca 20tis. indonéských rupií, což je ani ne 40,– Kč.

Pokud bychom měli dát tip na opravdu nádherný chrám absolutně bez turistů a navíc s krásnými výhledy, pak je to určitě Pura Kehen v Bangli. Když budete mít štěstí, narazíte tam na 80ti letého, neuvěřitelně vitálního mnicha, který se anglicky naučil z novin a knih a ochotně si s vámi popovídá o všem možném. Tento chrám nám opravdu utkvěl v paměti.

O Bali by se dalo psát ještě dlouhé a dlouhé hodiny, ale lepší než tisíc slov je vypravit se tam a zažít Bali na vlastní kůži. Snad alespoň některým z vás tento cestopis (či co jsem to vlastně sepsal) pomůže. Na samotný závěr bych chtěl ukázat, že i my krajináři umíme dělat portrétní fotografie. Jako konkrétní důkaz tu mám tuto fotku. Posuďte sami – decentně vyvážená kompozice, důkladná práce s hloubkou ostrosti, obsahově přímo nabitá. Podle mého názoru jedna z nejlepších fotek, co jsem letos pořídil :)